4. den – Bohol
Po rychlé snídani, ke které jsme si dali vaječnou omeletu, která byla pro nás velmi nezvyklá (ale moc dobrá), jsme se vydali s batohy na zádech na další cestu.
Rozhodli jsme se, že půjdeme pěšky na hlavní ulici, kde si chytíme jeepney a odjedeme do Tagbilaranu (přístav na Boholu), půjčíme si motorku a rozjedeme se směrem do vnitrozemí. Nakonec nám zastavil nějaký taxikář, kterému nebylo vůbec rozumět, ale říkal něco o tom, že nás hodí na hlavní ulici na bus. No nakonec to tak nebylo, nabídl nám, že nás za P200 hodí až do města. Snažili jsme se mu vysvětlit, ze potřebujeme k půjčovně motorek. Bohužel nás vyhodil (zřejmě nechtěně) u prodejny motorek.
Šli jsme tedy v neskutečně rozpáleném městě směrem k jedné z půjčoven. Nakonec jsme se nechali na tricyklu za P20 odvézt k nějaké půjčovně. Dostali jsme přidělený černý skútr, zaplatili P500 na 24 hodin, naskočili a jeli asi 25 km do vnitrozemí do města Loboc, kde jsme si přes booking.com zarezervovali ubytování. Na jednu noc zde platíme P900 + P200 za snídani pro oba, je to přímo u řeky a je tu i krásný bazén.
Ihned po check-inu jsme vyházeli věci z batohu a jeli dál do vnitrozemí, naše první zastávka byla Man-Made forest, dva kilometry dlouhý, starý les, kde jsou jen samé mahagony.
Po chvíli jsme narazili na Eco park, kde byla možnost jít se projít cca kilometr do pralesa. No, snažila jsem se a kdo mě zná, ví, že to byl velký oříšek. Šla jsem… ale po chvíli jsem zjistila, že tam lezou asi 20 cm dlouhé stonožky, takže mě ihned napadlo, kolik asi zvířátek zde musí být. Nechtěla jsem se se žádným nějak hlouběji seznamovat, takže jsem vzala zpátečku, běžela k recepci a dál šel jen Ruda – prý to bylo krásné a žádné zvíře nepotkal. Vsadím se, že kdybych šla s ním tak nějakého pěkného hada uvidíme.
Zato já jsem se pobavila s paní recepční, se kterou jsme probrali rodiny, cestování, zvířata a mimo jiné i to, že všude okolo je hadů mnoho, a to kober, které jsou mé “nejoblíbenější”. Takže jsem velmi rada, že jsem s Rudou na výlet nešla. Alespoň jsem si pokecala s pořádnou filipínskou ženskou a ještě pomazlila neskutečně roztomilou kočičku.
Jakmile se Ruda vrátil jeli jsme na další stanoviště – Tarsier park. Je to místo, kde žijí ty nejmenší opičky světa s takovými obrovskými očičky. Byly moc roztomilé, ale zrovna začalo pořádně pršet, tak jsme si to moc nevychutnali. Vstupné stálo P60 za osobu, tudíž to bylo skoro zdarma. Mimo vstupného jsme si ještě za P38 koupili jídlo a pak za P50 dokonalé smažené houby. Pršet nepřestávalo, oběhli jsme obchůdky a koupili si dvě pláštěnky za P300, jinak bychom byli úplně promočení.
Naše cesta mířila ještě hlouběji do vnitrozemí, projížděli jsme mezi rýžovými poli, kde celé rodiny pracovali na tom, aby zasadili rostlinky pro novou úrodu.
Po chvíli jsme se dostali do dalšího města, kde je jedno z oblíbených míst, které turisté navštěvuji. Jedná se o Shiphaus – dům ve tvaru lodi. Zaplatili jsme za oba P100, dostali jsme zdarma juice a mohli jsme si udělat fotky na mnohých místech v kapitánském oblečení. Bylo to fajn, ale určitě bychom to neřadili mezi best places na Boholu.
Pokračovali jsme tedy dále a dojeli jsme až k Chocolate hills. Neskutečně kouzelné místo – nádherné, krásné a nepopsatelné. Vstup stojí jen P100 pro dva lidi. Fotky v tomto případě řeknou asi více.
A protože jsme chtěli ještě více zábavy, rozhodli jsme se, že si půjčíme buginu (P800 za 30 minut) a užijeme si trochu adrenalinu. Dostali jsme i pláštěnky, neboť se očekávalo, že to bude trochu cákat. Ani náš průvodce, ani my jsme nevěděli, že to bude až tak crazy. Vylezli jsme kompletně hnědí od hlavy až k patě. Nejvtipnější na tom bylo, že jsme byli od bahna komplet i pod pláštěnkou. Bylo to ale taaaaak zábavné. Moc jsme se nasmáli a náš guide také. Asi není zvyklý na bláznivé Čechy.
Když jsme se vrátili, tak jsme se rychle osprchovali zahradní hadicí, usušili se a šli si koupit nová trička, abychom nebyli jako prasátka. Koupili jsme si tedy trička I Love Bohol. Dvě za P300 – skvělá cena, jak říkala paní prodavačka. Teď jsme jako klasičtí turisti v tričkách s potiskem oblíbeného místa.
Už nebylo moc času do setmění a hlavně se za námi stahovala černá mračna. Jeli jsme jako o život, ale řekli jsme si, že ještě zkusíme navštívit visací most z bambusu (který je na hlavní stránce webu), dostihl nás ale tak silný déšť, že jsme se museli zabalit do našich pláštěnek a upalovali jsme zpět na ubytování, které bylo ještě asi 15 km. Dostali jsme hlad a zahlédli jsme obchod s kuřaty. Proč si nedat celé kuře, že? Takže jsme si za P240 dali celé grilované kuře, rýži a dvě koly. Ze zbylých kostí jsme nakrmili hladovou žebrající kočičku.
Déšť nepřestával, teplo bylo ale stále. Jeli jsme tedy co nejrychleji na ubytování, kde jsme si dali horkou sprchu a na zahřátí zevnitř jsme si připravili mix koly a místního rumu, což je zde jeden z nejoblíbenějších drinků vůbec. Málem jsme to nestačili ani dopít a už pro nás šla paní majitelka, že přijel řidič, který nás odveze na “noční” výlet na pozorování světlušek na řece.
Nejprve se nám to zdálo trochu strašidelné – 30 minut cesta na tricyklu, vystoupili jsme v téměř naprosté tmě na parkovišti, pak jsme šli po dlouhém mole, sedli na divnou loď, co vypadá jako Amazonka a je obklopena palmami a dalšími stromy, které vypadají ve tmě extrémně nepřátelsky. Nebylo mi moc dobře, při představě nějakého problému, ke kterému by mohlo dojit.
Najednou jsme ale viděli něco, co nelze slovy popsat. Tisíce, miliony světlušek se hemžily na stromě před námi. Pak na dalším a dalším. Vypadalo to jako osvětlený vánoční stromeček, na kterém jsou všude malá světélka. Naprosto “děsivý” okamžik se změnil na něco výjimečného a nepopsatelného. Nedá se to bohužel vyfotit, natočit a ani popsat, takže to každý musí prožít sám. Cca 30 minut jízdy na tricyklu, 40 minut plavby a dalších 30 minut jízdy zpět nás vyšlo na P1000 za oba. Bylo to ale zcela neopakovatelné.
A jaký byl závěr dne? Kola s rumem na terase v naší rezidenci ve společnosti anglického páru, se kterým jsme se na místě seznámili. James je pilotem v RAF, takže si s Rudou dobře rozuměli. Seděli jsme pod blikacími světélky, které tentokrát nebyli přírodní, ale umělé a doplňovali vánoční výzdobu, o kterou ani v této části nebyla nouze.
