12. den – Džeraš a Ammán

Uteklo to jako voda a je tu poslední celý den našeho dobrodružství a naší nezapomenutelné svatební cesty. Původně jsme chtěli zůstat už v klidu v Ammánu, nikam nejezdit a nechat si čas na odpočinek, průzkum města, posezení v kavárně. Ale to bychom nebyli my, abychom chvíli “poseděli”.

Rozhodli jsme se, že opět skočíme do našeho autíčka a pojedeme se podívat ještě kus na sever do města jménem Jerash (česky Džaraš), kde je nejvíce dochované římské město světa. Byl to super nápad, protože i tento výlet se zapsal mezi další nezapomenutelná místa.

Jerash je asi 40 km od Ammánu směrem na sever. Když jsme se vymotali z města, tak už byla cesta super a klidná, jelikož ani tady není nějaká příšerná doprava. Po necelé hodině jsme dorazili k návštěvnickému centru, zaparkovali (zajímavé je, že se tady téměř nikde neplatí za parkováni) a šli směrem k hlavní bráně. Než se vejde do komplexu, prochází se halou, kde je mnoho obchůdků a samozřejmě i klasických naháněčů, co se snaží cokoli prodat. Tomu umíme odolat bez problému, ale narazili jsme tady na první prodejnu místních obrazů. No, už máme doma našeho milovaného mnicha ze Sri Lanky, božího Buddhu z Vietnamu, tak bylo jasné, že musí dojít k nákupu i zde. Tentokrát jsme ale zvolili menší formát, a to nejen kvůli tomu, že je to o dost dražší, než ty předchozí, tak i kvůli tomu, že nám dochází doma prostor na tyhle naše obrázky z cest. Vybrali jsme si vyobrazení klasického místního tržiště ve staré městské části, celé je to laděné do odstínů žluté, pískové a hořčíkové, což přesně potřebujeme do nově vznikající ložnice.

Pak jsme si koupili čerstvý džus a s ním šli směrem k hlavní bráně. Když jsme přijížděli, vůbec jsme si nevšimli, jak obrovský komplex to celé je. Klasické vstupné stojí 12 JOD, což je 360 korun, ale pro lidi, co mají Jordan pass je to již zdarma. Celé římské město je neuvěřitelně dochovalé a dýchá z něho úžasná atmosféra. Opět jsme měli štěstí a zrovna v době naší návštěvy zde bylo minimum turistů. Prošli jsme si všechny části města a končili v amfiteatru, kde jsme měli tu možnost vidět kratičké představení dvou mužů, kteří hráli na dudy a bicí.

Při cestě zpět do hlavního města jsme jeli oblastí ležící na řece Zarga, která vodou vyživuje velmi širokou oblast, takže z míst, které jsou kamenité a plné písku jsme se najednou ocitli v zemědělské oblasti, která je krásně zelená a plná života. Kousek na západ je také velká vodní přehrada u které je několik míst, kde je možné ji pozorovat. Pro naše malé autíčko jsou tato místa, díky ne úplně sjízdným cestám, nedostupná.

Po cestě jsme se zastavili v restauraci, na kterou odkazovalo mnoho cedulí po cestě. Jeli jsme tam bez jakéhokoli očekávání a dorazili jsme na neuvěřitelné místo s luxusním výhledem, krásnou terasou a šílenými cenami. Tyto ceny byly podobné tomu, co jsme už zažili v Aqaba v části Ayla, ale zdejší prostředí se nám líbilo o poznání více, tak jsme neodolali a dali si zde oběd.

Pak už byl čas skočit do auta, vydat se na cestu do města, abychom stihli ještě nějaká další ammanska místa. Během chvíle jsme se ocitli kus od hotelu, koupili jsme si na večer ještě na ochutnání bílé jordánské víno a pak se ani s Google navigací nemohli dobloudit do hotelu, jelikož to ukazovalo cestu, která reálně neexistovala. Nakonec jsme to ale zvládli, zastavili jsme se na chviličku na ubytování a volali taxi, aby nás odvezlo na Ammán Citadele, která je na jednom z vrcholů uprostřed tohoto města. Je opět krásná a je z ní skvělý výhled po okolních městských částech. Shodli jsme se, že v takhle kopcovitém městě bychom bydlet nemohli.

Když jsme seběhli dolů, sedli jsme si na čaj a shishu v jedné příjemné a malé uličce. Povídali jsme si, shrnuli jsme si mnoho zážitků z této skvělé svatební cesty a užívali si poslední chvíle jordánské atmosféry.

Po čaji a Shisha jsme se ještě chvíli procházeli městem a nakonec zavolali uber, který nás za 45 Korun dovezl zpět na naše ubytování. K večeři jsme si objednali nějaké asijské jídlo do hotelu, koukali na Netflix, povídali si, vypili bílé víno (červené je za nás o moc lepší) a brzy šli spát.

Ráno nás čeká už jen snídaně a balení. Vyjeli jsme směrem do autopůjčovny, abychom vrátili naše autíčko. Čekalo nás nepříjemné překvapení v podobě pokuty. Nedělní cesta z Wadi Rum se nám prodražila o 600 Kč, jelikož jsme někde přešvihli rychlost. Nejlepší je, když se tohle řeší s nějakým místním chlápkem, co neumí ani slovo anglicky a nezvládá nám to předat ani pomocí google překladače. Protože my jsme naopak platili novou pneumatiku, tak jsme si to nakonec celé vynulovali a byli jsme vyrovnáni. Každopádně nás překvapilo, jak rychlí dokáží v Jordánsku být s předáním informace o nějakém přestupku.

Na letišti nás ještě potrápili s testováním naší elektroniky na drogy a následně nám zabavili z mého batohu zakoupený Shisha tabák a uhlíky. Naštěstí Lukáše batoh nezkoumali, tak nám alespoň něco zůstalo. Zajímavé je, že na letišti jsou zde úplně stejné ceny všeho, jako mimo letiště.

Jordánsko nás okouzlilo. Nezažili jsme ani jedem nepříjemný zážitek, nepotkali nepříjemné lidi. Poznali mrtvě moře, rudé moře, horké prameny v oáze uprostřed ničeho, prošli se neuvěřitelnou Petrou, zažili západ a bychom slunce na nejkrásnější poušti světa a mnohem mnohem více. Odvážíme si krásné vzpomínky na nádhernou dovolenou a svatební cestu, která nás vyšla i finančně relativně dobře.

Rychlý finanční přehled-

• Cesta z Prahy do Vídně + letenky s odbaveným zavazadlem – 7 000 Kč
• Zapůjčení auta s plným pojištěním na 13 dni za 5 000 Kč
• Jordan passy včetně víz, vstupu do Petry na 2 dny a dalších vstupů do všech možných míst – 4 800 Kč
• Ubytování pro dva, vždy se snídani, v poušti včetně večeře – 15 800 Kč
• Pohonné hmoty – do 2 000 Kč
• Výlety v poušti – jeepy a velbloudi – 5 000 Kč
• Vstupné do oázy s horkými prameny – 900 Kč
• Veškerá další útrata do 15 000 Kč
• Celkem jsme někde kolem 50 000 Kč za dovolenou bez jakéhokoliv omezování se (ba naopak), a to na čistých 12 dní.