Nastal další den, a to je pro nás čas, abychom se opět zabalili a vydali se na další cestu. Tentokrát nás čeká naše již finální destinace, což je Ammán, hlavní město Jordánska.
Dali jsme si snídani, užili si poslední chvíle klidu a krás Wadi Rum pouště a poprosili, zda by nás pan řidič odvezl na parkoviště k našemu autu. Musíme říct, že i zde v poušti jsme nenarazili na žádného nepříjemného jordánce, ba naopak. Všichni byli úplně dokonalí, vstřícní a neskutečně milí.
Na Wadi Rum budeme dlouho vzpomínat, jelikož jsme na podobném místě nikdy nebyli a byl to skutečně neuvěřitelný s nádherný zážitek.
Když jsme dorazili k autu, rozloučili jsme se, přeházeli věci do našeho Suzuki a vyrazili jsme na téměř 4 hodiny dlouhou cestu směrem do Ammánu.
Tentokrát jsme využili dálnici, která vede od Aqaby z jihu až do hlavního města, takže cesta krásně utíkala. Maximální povolená rychlost na jordánských dálnicích je 110 Km v hodině, my jsme ji trochu překračovali a jeli jsme necelých 120, jelikož naše autíčko vydávalo otravný zvukový signál při překročení 120tky.
Dálnice jsou v Jordánsku super. Jsou široké, neděravé a dost prázdné. Zajímavostí pro nás bylo, že i na dálnicích jsou retardéry. Jakmile se projíždí nějakým městem nebo vesnici, tak je nejen měření rychlosti, ale klidně 5 velkých retardérů v řadě. Na dálnici jsme neplatili žádné poplatky, což je také super.
Za těch 10 dní v Jordánsku jsme si úplně odvykli na nějaké zácpy a větší počet aut na silnici. To se změnilo příjezdem do Ammánu. Je to nejen hlavní město, ale také největší metropole této země, která neustále dále roste. Aktuálně má okolo 2,5 milionů lidí, takže jak jsme se přibližovali, bylo znát, jak jsou silnice plnější. Po vjezdu do města už jsme stáli v jedné zácpě za druhou. Město je protkané většími silnicemi a obchvaty, takže jsme se relativně rychle vymotali a brzy parkovali u našeho hotelu Celino Suits Hotel, který jsme si bookli na bookingu předchozí den. Celkem jsme zaplatili 3 000 Kč za 2 noci se snídani pro nás oba. Tentokrát jsme neměli klasický hotelový pokoj, ale příjemný, moderní a čistý hotelový apartmán.
Jen co jsme se ubytovali, převlékli jsme se a vyrazili do města, kde jsme měli vytipovaných pár míst, která chceme navštívit. Šli jsme asi hodinu směrem do centra, kde našim prvním cílem byla barevná ulička s názvem rainbow street, kde jsme si dali moc dobré sushi k pozdnímu obědu.
Ammán je město, které původně vzniklo na 7 kopcích, jak postupně roste, tak dnes již pokrývá více než 19 velkých kopců, které jsou hodně strmé a je tam domek na domku. Sešli jsme strmé schody do údolí mezi dvěma vrcholy, kde se rozkládá stará část Ammánu s typickými obchůdky, tržištěm, mešitou a hromadami lidí. Tržiště je neskutečné živé. Prodává se tu snad vše. Nádherná zelenina a ovoce, hromady koření, ořechů, čerstvé ryby a maso, sýry, ale také oblečení, vybavení pro domácnost a cokoli dalšího, na co si člověk vzpomene. Tahle část má pěknou atmosféru a oproti té, kde bydlíme, je z toho cítit více klasické Jordánsko. Náš hotel už je v moderní části, která působí až evropským dojmem.
Procházeli jsme uličky a tržiště. Koupili jsme si za 75 Kč dvě kila čerstvých jahod a pak si našli příjemnou kavárnu, kde jsme si dali kávu z džezvy, čerstvý džus, čaj a samozřejmě shishu. Pozorovali jsme z terasy blázinec v ulici pod námi a sledovali různé detaily tohoto živého města. Poté jsme se šli opět toulat uličkami, koupili jsme si něco sladkého na zub, tabáky do Shisha s sebou domů a když už bylo později, objednali jsme si za 60 Korun Uber na hotel.
Přihlásili jsme si na televizi Netflix, pustili jsme si seriál, objednali jsme si donášku jídla do hotelu a otevřeli jordánské víno, co jsme si koupili v místním liqueur obchodě. Užili jsme si pohodový večer a měli jsme krásný den našeho tří měsíčního “výročí” svatby.
