Probudili jsme se do dalšího krásného dne. Tentokrát na nás čeká projížďka pouští na velbloudech v průběhu dopoledne a úplně volné relaxační odpoledne.
V noci se trochu hůř spalo, jelikož náš stan byl snad obklíčen fenky, kteří se honili, vyli a štěkali. Když jsme šli do hlavního stanu na snídani, našli jsme mnoho jejich stop v písku.
Posnídali jsme a už na nás čekal výlet. Přivítal nás starší pán, který když viděl, jak jsme si neobratně zavázali šátky na hlavách, tak nám je převázal do správného beduínského stylu.
Nasedli jsme ještě s partičkou, co přijela z Kypru na velbloudy a vydali se po poušti. Je zajímavé, jak je v první chvíli jízda na velbloudovi nejistá a nestabilní, ale po půl hodině se to naštěstí zlepšilo. Dozvěděli jsme se pár dní před naši jízdou, že jsou zrovna nějací dva jordánci, co se rozhodli jet na velbloudech až do Mekky, což je asi 3000 km. No, my jsme byli rádi, že jsme nemuseli ujet ani 10 kilometrů. Zjistili jsme, že pan od velbloudu je ze Súdánu a do Jordánska přišel za prací.
Po projížďce nás čekalo první úplně volné odpoledne. Leželi jsme u stanu, opalovali se, pouštěli si muziku, jedli ovoce, luštili křížovky, četli knihu, dali si odpolední spánek a těsně před západem slunce jsme se šli projít po poušti za krásného světla, kdy slunce jde za hory. Po ceste jsme luštili různé stopy v písku a ze stop velbloudů jsme dělali obrázky žab.
Po setmění jsme se vydali do hlavního stanu, kde jsme si v beduínské části dali zase pár partiček karet a čekali na večeři, která byla stejně jako předchozí večer vynikající.
A protože se nám zalíbila pohoda a atmosféra našeho domečku, hned po večeři jsme se tam vrátili, hráli karty, ochutnali jordánské víno, které je jednou z věcí, co se doporučuje vyzkoušet při návštěvě této země. Oběma nám moc chutnalo.
Nezapomněli jsme ani na zcela zásadní věc, která se zde v poušti nesmí vynechat, a to je pozorování hvězd. Zabaleni do deky jsme vyšli na terásku našeho stanu a pozorovali nádhernou noční oblohu, která díky tomu, že jsme byli daleko od všeho, byla skutečně černá, takže hvězdy byly neskutečně krásné vidět.
Pak už jsme zalehli a čekali jsme, kdy se zase ozvou naši kamarádi fenkové. V noci nás budilo, jak opět hlasitě štěkají. I přes jejich vyrušování našeho spánku jsme si pobyt ve Wadi Rum užili na maximum a budeme na to dlouho vzpomínat.
