Probudili jsme se do zamračeného dne a extrémně se nám nechtělo vstávat. Koleno bolelo, Lukyho kotník byl oteklý a celkově už bylo znát, jak jsme unavenější. Jenže jsme měli info, že v 8 ráno dorazí k albergue taxi a odveze nás k lodi, která nás převeze z Portugalska do Španělska.
Moc jsme u toho nepřemýšleli, skočili do auta společně s dalšími poutníky a vyrazili jsme směrem k přístavu. Jaké bylo překvapení, když taxikář projel kolem přístavu a jel dál. V tu chvíli nám došlo, že místo k trajektu, jedeme k lodnímu taxíku, který je o dost dál a hlavně nás na španělské straně vyhodí na úplné samotě, někde v lese. Ale co už, i tohle je Camino.
Přijeli jsme na místo, kde na nás čekala pidi lodička, pršelo, byla zima. Sedli jsme si na ručník, zabalili se do druhého a snažili se neumrznout. Po pár minutách nás opravdu vyklopili uprostřed ničeho.
Moje koleno protestovalo a odmítalo jít dál. Zkoušeli jsme najít taxi- nebylo. Autobus také ne. Tak jsme stopovali, ale nikdo nás nevzal. Nakonec jsme došli kulhavým krokem do města, kde jsme zamířili opět do lékárny a koupili tejp, místo ortézy, která extrémně táhla a tlačila na nejbolestivější místo.
To, že jsme v jiné zemi jsme poznali ihned. Nejen, že se nám změnil čas na telefonech o hodinu dopředu, ale taky se dost změnila cenotvorba. Už si neužíváme kávu za 0,8 euro, ale spíš za 3 eura.
Ušli jsme jen cca 18 km, jelikož koleno více neumožnilo a také jsme byli rádi, že si jeden den trochu oddechneme. Potřebovali jsme se ale dostat do Baiony, takže jsme si našli autobusový spoj a kus se tam popovezli.
Ubytovali jsme se za 17 euro na osobu v Albergue a šli do města, kde bylo vše zavřené, jelikož bylo odpoledne a byla siesta. Neměli jsme jinou možnost, než se najíst v jedné z lepších restaurací, kde jsme si společně dali 3 předkrmy a dvě piva a hned nám pán naúčtoval asi 40 euro. V tomhle bylo Portugalsko úplně boží, protože všude bylo vše opravdu levné.
Po obědě jsme si koupili lahev vína, jahody a chips a šli do parku užívat sluníčko. Den jsme zakončili hraním kostek v jídelně v albergue a šli jsme si brzy lehnout. Zatejpovaní jsme už byli oba, jelikož Lukymu otekl kotník.
