Celou noc nás bolely nohy a nemohli jsme pořádně spát. Poučení pro další den – spát se špunty do uší. Někteří poutníci odchází ráno na cestu okolo 5., aby byli co nejdříve v místě, kde chtějí přenocovat a měli jistotu, že bude v albergue místo, takže od 5. hodiny byl v pokoji hluk.
My jsme měli budíček na 6:30 a plánovali jsme v 7 vycházet. Nakonec jsme se dostali na cestu o chvíli později, ale zas tak to nevadilo.
Tentokrát nás čekal výšlap na cca 22 km. Dali jsme si snídani v kavárně na 3. kilometrů a přečkali tam první větší déšť tohoto dne. Za 10 euro snídaně pro oba a ještě dvě kávy navíc + koblihy na cestu k svačině. Opět nás čekala různorodá cesta, která byla oproti prvnímu dni o dost náročnější z pohledu stoupání a klesání, jelikož nevedla jen kolem oceánu jako náš první úsek.
Stejně tak bylo náročnější počasí, kdy se honily mraky a chvílemi opravdu hodně pršelo. Podařilo se nám vždy včas schovat a přečkat ty největší deště u kávy či oběda nebo piva.
Na oběd jsme se zastavili v jedné jídelně v maličkém městečku nedaleko moře a vůbec jsme nebyli schopni se s portugalskou obsluhou domluvit, takže jsme poučeni z Vietnamu vytáhli telefon a přes Google translate jsme se dorozuměli o objednali si steak s rýži, hranolky a nakládanou zeleninou – divná kombinace, ale oni to tu jedí + polévku, karafu domácího vína a dvě kávy. Platili jsme 13 euro a jakmile se mraky vypršely, pokračovali jsme dál.
Do města Viana do Castelo jsme přišli po 15. hodině a ubytovali se v prvním albergue po cestě, což byl krásně zrekonstruovaný klášter. Na pár minut jsme si lehli, ale za chvíli jsme se vydali na procházku městem, kdy mě začalo bolet koleno. Došli jsme na promenádu, kde byl jediný otevřený podnik, kde brali karty a dali si točené pivo a čekali jsme na chvíli, kdy otevřou místní sushi all you can eat, abychom se pořádně najedli.
Na cestu zpět do kláštera jsme si z totální lenosti objednali taxi, aby nás odvezl 800 metrů, jelikož nám tak zatuhly nohy, že nešlo jít.
