Poslední probuzení, poslední snídaně a krátký rozhovor s recepčním, který se ptal odkud jsme, když jsme mu řekli, že z Čech, tak nám řekl, že je to jeho vysněná země, že tam má rodinu (v Krupce). Už když jsme byli v Hoi An, tak jsme se potkali s jedním týpkem z Estonska, se kterým jsme prohodili pár slov a říkal, že byl v Ninh Binh, kde se bavil s místní holčinou, která také říkala, že jejím snem je jít do Čech, do Prahy. Rovnou se mrknul, jak velká je u nás aktuálně komunikace vietnamců, a je to neuvěřitelných 80 000 lidí.
Check-out jsme měli ve 12, takže jsme využili dopolední čas a šli jsme ještě dokoupit vše, co chceme odvézt. Ve 12 jsme narvali naše zavazadla k prasknutí a odložili jsme je dole na recepci a vyrazili na poslední procházky Hanojí. Klasicky na kávu a pozorovat život, pak jsme si šli koupit lístky na odpolední vodní divadelní představení, které je vyhlášené a je to něco, co je v každém průvodci doporučováno k návštěvě. Je to vlastně takové prapodivné loutkové představení s živou kapelou o životě ve Vietnamu, o práci na rýžových polích, lovu ryb a tak dále. Nakonec jsme tam šli v 15 hodin, měli to jen cca 50 minut a Luky u toho stihl asi 5 krát téměř usnout. No, nebylo to úplně něco, co by nás extra bavilo. Na druhou stranu se jim musí nechat, že to bylo fakt propracované a vizuálně pěkné.
Procházeli jsme ulicemi, občas ještě někde něco malého pokoupili, dali si džus, kávu, pivo a loučili se s Vietnamem. Dali jsme si ještě večeři, což bylo místní oblíbené barbeque, ale úplně jiné, než to v Sa Pa. Tohle bylo skvělé. Dali jsme si mix masa a mořských plodů a pěkně se nacpali.
Okolo půl deváté večer jsme si došli vyzvednout věci a šli na autobus, co měl jet na letiště. Nepřijížděl, ale potkali jsme tam nějakého japonce, co na něj také čekal. Ten někde vyštrachal, že už nepojede, sice nechápeme proč, ale prostě nejede. Tak jsme si vzali společně taxi a za cca 50 minut jsme byli na letišti.
Teď už nás čekala jen šílená fronta na celní a bezpečnostní prohlídky, 7 hodin dlouhý jet v 777-300, kde jsme byli jak sardinky, ale tím, že jsme letěli v půl jedné v noci, tak se povedlo téměř celou noc “prospat”. Přestup na 4 hodiny v Dubaji, který jsem já zvládla prospat na gatu na lehátku a pak konečně A380 all inclusive šesti hodinový let směrem do Prahy.
Procestovali jsme toho ve Vietnamu mnoho. Jeli jsme od jihu až na úplný sever. Každá část této země je úplně jiná, ať už krajinou, rostlinami, architekturou, typickými jídly. Jedno ale zůstává, a to jsou skvělí lidé, veliké kontrasty ve všech aspektech života a neskutečná energie a atmosféra, kterou si tahle nádherná země zatím zachovává. Nikdy na tuhle dovolenou a poznání nezapomeneme. Je to další země, u které musíme říct, že jestli jsme se něco na našich cestách naučili, tak krom jiného je to schopnost dojít si na záchod úplně kdekoli, jelikož kultura toalet je zde úplně jinde postavená a často to byla velká bojovka.
Cesta končí, máme jen krásné vzpomínky a už se těšíme na to, kam se vydáme příště.
