Protože jsem od začátku výletu toužila, jet se podívat do výrobny vonných tyčinek, jelikož je to velice fotogenické místo, tak jsme se rozhodli, že se tam vydáme dnes. Na našem oblíbeném webu Vietnamista.cz čerpáme celou dobu mnoho inspirace, jelikož je to blog jednoho čecha, který zná Vietnam křížem krážem. Podívali jsme se tedy na nějaké jeho další tipy a zjistili, že “kousek” od Quang Phú Cau, kam jsme měli namířeno, je ještě další vesnička, kde se vyrábí rýžové nudle, pak další, kde se dělají tradiční ikonické klobouky a dále ještě jedna, kde místní ve velkém vyrábí koše na drůbež. Když píšu, že to je kousek od sebe, tak je to na místní poměry pár kilometrů, nebo pár desítek. Což by bylo OK, kdyby se tu dala půjčit motorka a mohli bychom si to celé projezdit.
Dali jsme si snídani a recepční nám řekl, že se do této vesnice nedá dostat MHD, buď nám zařídí soukromého řidiče a nebo si máme vzít taxi. Volba byla jasná – taxi, jelikož hodina a půl cesty taxíkem stála asi 200 Kč a měli jsme dojet k polím, kde se suší a vyrábí nudle. Když jsme přijeli na místo, tak nejen, že to tam bylo totálně mrtvé, nudle nikde, lidi nikde. No a s tím se pojí i to, že nebylo možné si půjčit skútr, jelikož to bylo jako město duchů. Zkusili jsme ještě nějaké nudle pohledat, ale měli jsme smůlu, takže jsme opět zavolali taxi a jeli do vesničky, kde se vyrábí vonné tyčinky. Hurá.
Cesta opět trvala asi 40 minut, stálo to něco přes stovku a byl to opět super zážitek. Uličky jsou tu totiž dost často hodně úzké a místní do nich postaví ještě mnoho věcí, jako několik skútrů, obrovské květináče s mandrarinkovníky, schůdky od dveří,… no a pak je fakt problém, aby i pidi auto projelo. Nakonec jsme museli vystoupit, jelikož řidič by jen těžko projekt přes pidi mostek, který dělil vesničku. Chybělo něco kolem kilometru, tak jsme si dali procházku a už při ní všude potkávali různě velké kusy bambusů, ze kterých se následně tyčinky vyrábí. Ty se tady, stejně jako všude v JV Asii pálí celé dny, a to úplně všude, takže jejich spotřeba je neskutečná. Tahle vesnička je tyčinkám zasvěcena a vyrábí se snad v každém domě, bylo to moc pěkné a to, jak to mají naaranžované, to je bomba.
Potkali jsme při chůzi vesničkou autobus, hned jsme mrkli na mapu, kam jede a samozřejmě jel do Hanoje, takže jsme si řekli, že cesta zpět bude MHD, ať poznáme Vietnam i z této stránky. Cesta stála 12 korun, zastávka byla každých pár metrů, takže jsme jeli zase něco přes hodinu směrem do města. Na další vesničky jsme se už nejeli podívat, jelikož s tou dopravou bez motorky je to složitější.
Pobavilo nás, když jsme najednou zastavili u jednoho z klasických domků, před kterým byly dva stolečky, bong, připravený čaj a náš autobusák zastavil, vystoupil, nalil si čaj, nacpal tabákem bong, dal si v klídku pár šluků, pokecal s místními a během 2-3 minut jsme už zase frčeli směrem do Hanoje.
Dojeli jsme na “periferii” na konečnou metra, kde jsme tedy sedli do vlaku a jeli nadzemní dráhou za 30 korun dalších 45 minut do centra. Ze zastávky jsme se vydali na velice známou a turisty oblíbenou train street. Jedná se o uzoučkou uličku, která je lemována kavárničkami a restarauracemi a cca 10 x denně skze ní projede vlak z nebo do Ho Chi Minh. Zajímavostí je, že projede asi 20 cm od lidí, co tam sedí a vždy, když má vlak jet, tak se musí udělat v uličce kompletní přestavba, jelikož jsou jinak věci i v kolejišti, židličky a stolečky jsou na místě, které by vlak okamžitě smetl. Je to dost o nějaké disciplíně, personál kaváren několikrát upozorňuje, jak je potřeba mít nohy, aby je člověku vlak neurazil. Původně jsme si mysleli, že přehání, ale když se přiřítil vlak, byl opravdu téměr u nás a první moment byl dost velký šok. Ale fajn adrenalin. Jinak jsou zde kavárničky pěkné, malebné, klasicky jsou všude lampiony, dokonce ani ceny nejsou nějak extrémně natažené, jak by se dalo očekávat.
Na internetu jsme objevili českou restauraci s názvem AHOJ, no tak musíme jí navštívit, že? Byla po cestě z train street, směrem do staré části, kde jsme bydleli. Dali jsme si plzničku a Jelínkovu slivovičku, jako správní čecháčci a pobavili se nad jídelním lístkem, kde měli třeba za 40 Kč máslo, párek, chlebíček, guláš s knedlíkem. Snad ve všech názvech měli gramatické chyby a nebo to nedávalo vůbec smysl. Jídlo jsme si nedávali, na to jsme neměli odvahu.
Minulý rok jsme si přivezli ze Srí Lanky našeho milovaného mnicha z místní Art Gallery, letos jsme nic vozit neplánovali, ale do pár obchodů s obrázky jsme se zašli podívat. Moc se nám líbila rýžová políčka, která jsou pro nás signifikantní k Vietnamu (nakonec to ale byl sběr čaje) a přímo nad tímto obrazem viselo plátno Buddhy, u kterého bylo jasné, že s námi jede domů. Jediné, co jsme řešili byla jeho velikost, jelikož je to už fakt kus. Prodejce nám řekl, že za něj chce 4 500 Kč, což je na obraz téhle velikosti super, ale ve Vietnamu se prostě smlouvá, tak jsme odešli s obrazem za 3 000 Kč a plni nadšení jsme si šli dát večeři do KFC, kde jsem si na balkóně ukopla ukázkově malíček, nešika.
Po večeři jsme chtěli ochutnat nějaký místní drink a v Google Maps našli bar kousíček od nás, který měl úplně nejlepší hodnocení. Přístup do baru byl klasicky přes pidi ošklivou uličku, pak po schodech nahoru a otevřel se úplně jiný svět. Krásný a stylový bar, super sympatický barman a perfektní menu s originálními drinky s názvy jednotlivých planet naší sluneční soustavy. Pokecali jsme s barmanem, dal nám nějaké tipy na další den – kam na jídlo, kam se jít podívat. A pak už jsme šli rovnou do hotelu a spát.
