Wadi Rum je jedna z nejkrásnějších pouští světa. Zde je pár zajímavostí. Wadi Rum má jednu z nejtmavších obloh celé oblasti. Je tu téměř nulové světelné znečištění, takže Mléčná dráha je vidět pouhým okem v neuvěřitelném detailu. Proto sem jezdí i astronomové fotit noční oblohu. V poušti je přes 25 000 skalních rytin a 20 000 nápisů. Zaznamenávají lov, pohyb kmenů, staré trasy i duchovní symboly. Mnohé pochází ještě z doby, kdy tu žily gazely, lvi a obří stáda. I když to nevypadá, v hlubších vrstvách jsou zásoby podzemní vody, které beduíni využívají stovky let. V oblasti Wadi Rum stojí Jabal Umm ad Dami (1 854 m).
- Je to nejkrásnější poušť světa.
- Je to nejfotogeničtější místo v Jordánsku.
- Je to nejtišší místo, kde většina lidí kdy byla.
- Je to nejlepší pouštní oblast na spaní pod hvězdami.
- Je to poušť s „marťanskou duší“.
- Je to poušť, která je každý den jiná díky světlu a barvám.
Na místě na nás čekalo pouhých 7 stanů a společná místnost, kde se podává jídlo nebo se odpočívá. A teda taky je to jediné místo, kde je funkční internet. Dostali jsme nejvzdálenější stan, za což jsme byli rádi. Domluvili jsme si na odpoledne vyjížďku po severní části pouště Wadi Rum, která vyšla na 55 JOD za osobu, což je vlastně nejdražší věc a aktivita za celou dobu, co jsme tady. Ale jinak než džípem se člověk do pouště nepodívá. Vyjížďka trvala 4 hodiny a projeli jsme mnoho krásných míst a zastavili na několika zastávkách, kde jsme často měli možnost di dat v beduínském stanu čaj. Tato poušť je vyhlášena jako měsíční krajina či krajina Marsu, takže se zde natáčelo mnoho známých filmů, ať už Star Wars, Marťan či třeba Duna. Poušť je neskutečná, fotogenická, nádherná, rozlehlá a totálně nás okouzlila.
Když se blížil západ slunce, zaparkovali jsme na jedné z velkých dun a čekali at slunce zapadne. Přijelo ještě jedno auto a řidiči zapálili oheň, dali si s námi shishu a společně s posádkou druhého auta jsme si užívali krásný pohled na barevný západ slunce. Jakmile zapadlo, hned se začalo prudce ochlazovat, takže zpáteční cestou jsme už seděli uvnitř auta, protože na korbě bychom umrzli.
Po příjezdu na ubytování jsme se došli více obléct a vyrazili jsme do beduínské místnosti hrát společně karty a čekali jsme na večeři. Kromě klasických jordánských pochutin, které již známe, jsme měli možnost vidět přípravu a také večeřet zarp, což je směs masa, zeleniny a brambor pečena 3 hodiny před podáváním v zemi, zakopaná v písku. Bylo to moc dobré.
Po večeři jsme si dali ještě partičku karet a pak se vydali do stanu. Netrvalo dlouho a začalo to v okolí opět ožívat, tentokrát ne lidmi, ale pouštními zvířaty, kterých žije v poušti Wadi Rum překvapivě hodně. Naštěstí pro mě – jen jeden druh neškodného a bázlivého hada. Během chvíle začali výt v bezprostřední blízkosti našeho stanu fenkové a kdo ví, kdo ještě. Je zvláštní usínat jen za vrstvou plachty uprostřed neznáma, ale stojí to za to.
