Další den je tady. Dnes máme opět půl dne pracovní, tentokrát jsme si řekli, že využijeme čas i v pracovní době a uděláme si jeden den kancelář v kavárně ve čtvrti Ayla, o které naši kámoši z pláže vyprávěli, jaká je to bomba.
Leží přímo na hranicích s Izraelem a je to tedy posledních pár metrů města Aqaba. Je to nejmodernější a nejluxusnější část tohoto města. A nám se tam vlastně vůbec nelíbilo. Přestože zde jsou krásné trávníky, palmy, moderní domy, přístaviště pro luxusní jachty a velké golfové hřiště. Mame radši autentickou atmosféru a reálný život, než to, co jsme zde měli možnost vidět. Potřebovali jsme pracovat, tak jsme se už nikam jinam nepřemisťovali a byli jsme odkázáni na nejdražší kávu a džus města.
Běžná cena, se kterou jsme se setkali za kávu je 1 – 2 JOD (30-60 Kč) a tady nebylo kafe pod 4,5 a stejně tak džus. V Jordánsku a vlastne na každé naší dovolene si užíváme čerstvé ovocné šťávy, které stojí mar korun. Tady většinou 45 Kč za 3 dcl a max 90 korun za půllitr. Tak tady měli džus za krásných 150 Kč a ještě byl prťavý. Odpracovali jsme dopoledne a pak jsme hned upalovali k autu a jeli do “normálního” Jordánska.
Tohle je náš poslední den u moře tohoto roku, tak jsme si řekli, že se vydáme na stejnou pláž, jako jsme byli den předchozí, takže na tzv. southern beach u hranic se Saúdskou Arábii. Chvili jsme si hráli s myšlenkou a možnostmi přejezdu do Izraele, kam máme jako Češi bezvízový vstup. Jediný problem je auto půjčené na území Jordánska. S tim se do Izraele nesmí, diky této komplikaci jsme tedy návštěvu izraelského města Ejlat, které bezprostředně sousedí s Aqabou vzdali.
Na pláž jsme dorazili před 14. hodinou a u stánku jsme si dali dohromady jídlo a každý svou plechovku koly, což vyšlo celkem na 150 korun. Zábavné ve srovnání s cenami v Ayla.
Objednali jsme si na pláž shishu a šli najít místo pro náš odpoledne relax. Pláž byla stejně jako předchozí den téměř prázdná v tento čas.
Jordánci začínají na pláž najíždět až okolo 16. hodiny, ale ne za relaxem. Přijedou namačkaní ve velkém množství lidi v autě, které je krom lidí plné také všech možných věcí, jako jsou polštáře, gril, deky, vody, vařič, tašky plné hotového jídla a dalších surovin ke zpracování až na pláži. Někteří si vozí také stoleček a židle. Na pláži si děti hrají, ženy připravují večeři pro velkou skupinu lidí a muži si povídají a dávají si shishu. Je to moc hezká podívaná na jakousi jejich soudržnost, má to příjemnou a milou atmosféru.
Když se přiblížil západ slunce, tak jsme se rozhodli dojet do hotelu si dát sprchu a vyrazit do města na večeři a klasickou procházku. Tentokrát jsme si dali večeři u stánku v parku, kde mají vyhlášené mořské speciality. Sedli jsme si s tim na schody v parku a zbytky od krevet jsme krmili malé kotě, co hlasitě žebralo o něco dobrého. Koček je tu teda všude hrozně moc a jsou moc milé a roztomile. Přesně ví, že já jsem ten člověk, co jim dá něco na zub.
Po večeři jsme si sedli k jednomu z podniku, co nabízí shishu a současně se tam sledoval fotbal. Sedělo tem asi 40 mužů, co sledovalo fotbal, hráli domino, karty, pili čaj nebo džusy a kouřili shishu. Dali jsme si černý čaj a shishu a po jejich vzoru jsme si taky zabrali karty a sledovali jsme u toho fotbalový zápas.
Najednou jsme slyšeli hrozne divné zvuky, které bychom tady nečekali. Přicházela bouřka. Nejdriv byla jen slyšet a v dálce se blýskalo. Najednou se spustil pořádný déšť. Zatímco my jsme se snažili schovat, pro místní to bylo jak dar. Děti si hrály v dešti, skákali v okamžitě vzniklých kalužích, dospělí se smáli, déšť si natáčeli a radovali se. Doběhli jsme do hotelu ve chvíli, kdy už se po silnici valily proudy vody a byli jsme rádi, že jsme v suchu. Zjistili jsme pak na internetu, ze v Aqaba prší 10-12x ročně, proto to pro ně bylo tak úžasné. Všichni vlastně vypadali, jak u nás, když napadne sníh. Sociální sítě všech byly okamžitě plné této události. Až druhý den jsme zjistili, že to byl první déšť v letošním roce.
