Nastal den, kdy se půjdeme podívat na jeden ze 7 moderních divů světa – to je Petra. Jedná se o starověké město vytesané do skalního masivu, nazývané někdy „Růžové město“ („Rose City“) kvůli zbarvení písku a kamene, ze kterého je stavěno. Petra byla strategicky položena mezi Rudým mořem a Mrtvým mořem, na křižovatce karavanních cest. Díky své vodohospodářské infrastruktuře a skalnímu prostředí se stala prosperujícím centrem.
Než jsme se vydali na cestu kaňonem Siq, dali jsme si pracovní dopoledne na hotelu.
Okolo půl 2. odpoledne jsme vyrazili autem na parkoviště, které je hned u vchodu do turistického centra Petra.
V Jordánsku je super, že všude stojí vše dost podobně, takže i když je člověk na místě, které je extrémně turistické, dá si tu zmrzlinu, pití a cokoli dalšího za stejně nastavené ceny, jako je to kdekoli jinde.
Vstup do Petry je dost drahý, ale my jsme ho měli v rámci tzv. Jordan passů v ceně. Jinak stojí okolo 1600 Kč na osobu.
Všude jsme četli varování, že časová náročnost procházky Petrou je okolo 5-6 hodin, takže jsme si nebyli jisti, zda je chytré vydat se na cestu takhle pozdě, ale riskli jsme to.
A vyplatilo se nám to. Času jsme měli dostatek a navíc jsme byli za necelé 3 hodiny zpět na parkovišti u auta.
K samotné Petře se toho nedá moc říct, to se musí jedině zažít. Je to neskutečné, oslňující, nepochopitelné a úplně magické místo. Nedokáže to přenést ani video a ani fotky, kterých jsme oba udělali milion.
Pro klasický turisticky zážitek si člověk může část cesty zkrátit cestou na golfovém vozíku, na koni nebo na oslíkovi, ale my jsme se vydali po svých.
Jak tohle celé vzniklo před tolika lety, to je nam skutečnou záhadou a jen to potvrzuje, jaká je lidská vynalézavost a šikovnost nekonečná.
Po návštěvě Petry jsme si dali ještě relax na terase u bazénu na našem hotelu a hledali restauraci, kterou navštívíme, abychom si dali nějakou dobrou večeři. Objevili jsme desítky restaurací se skvělým hodnocením, ale nakonec vybrali jednu malebnou, osamocenou. Byla to super volba. Restaurace byla spíš teráska u někoho doma, pan majitel nám i sám vařil, byli jsme tam úplně sami a on nám pouštěl různé moderní arabské písničky, abychom poznali i aktuální kulturu, byl to moc hezký večer.
