Překvapilo nás, že na tomto hotelu se snídaně podává až od 8:30, což nám moc nevyhovovalo, jelikož jsme chtěli vyrazit na cestu, a to co nejdříve. Ale co se dá dělat. Počkali jsme si a snídaně byla moc dobrá, typická jordánská.
Pobalili jsme si věci a chviličku po 9. hodině už jsme seděli v našem Suzuki a vyrazili na cestu směrem do vesničky Dana. Dana je historická vesnička vysoko v horách (1300 metrů nad mořem) a nachází se v největší přírodní rezervaci Jordánska. Vesnice má dlouhou historii osídlení: archeologické nálezy ukazují, že lokalita byla využívána už před tisíci lety – včetně období paleolitu, egyptské, nabatejské a římské kultury. Celá vesnička má jen přibližně 50 stálých obyvatel, kteří zde bydlí v krásných starobylých staveních.
Hned po příjezdu nás odchytil místní obchodník, u kterého jsme si dali vynikající čerstvý džus, chvíli jsme si s ním popovídali, pomazlili jeho maličkou zrzavou kočičku jménem Tutu a vyrazili se kochat výhledy. Dají se tu dělat nekonečné túry po rezervaci, ale nám stačil neskutečně krásný výhled a věděli jsme, že pojedeme dál, jelikož cílem cesty tohoto dne je Wádí Musa, což je město, které je v bezprostřední blízkosti Petry, které věnujeme další dva dny.
Dnešní cesta autem byla zatím nejdelší, co jsme po Jordánsku najednou ujeli. Cesta a její prostředí se neustále mění. Chvíli je okolo rovina, vesničky, domečky a jen písek a kamení, za chvíli se člověk ocitne v údolí obrovských hor, kde narazí na oázu, kde se využije každý kousek půdy k zemědělství, následně se jede po nekonečné rovné silnici, kde v okolí není vůbec nic, kromě vrtulí větrných elektráren. Jediná věc je v Jordánsku úplně všude, a to jsou retardéry. Ještě jsme nebyli v zemi, kde by jich bylo tolik a ještě často nebyly vůbec vidět. Občas je to legrace, když si jich všimneme na poslední chvíli a naše malé Suzuki má co dělat dostatečně zpomalit.
Celkem jsme dnes strávili v autě necelé 3 hodiny a přesunuli se o 150 kilometrů směrem na jih. Když jsme dorazili do Wádí Musa, překvapil nás náš hotel, a to velice pozitivně. Za 2 800 Kč na dvě noci, pro dva a se snídaní, jsme se ocitli v úplně novém, nádherném hotelu, který je extrémně moderní, plný technologií, má luxusní výhled na celé pohoří Petry a opět velice milý personál.
Odhodili jsme zavazadla, podívali se na terasu s bazénem a vydali jsme se na méně časově náročnou, ale neméně zajímavou a krásnou část Petry, a to do tak zvané Malé Petry. Je to menší archeologické naleziště z období Nabatejců, které se nachází asi 8 km severně od hlavního vstupu do Petry. Byla součástí rozsáhlého nabatejského městského systému a pravděpodobně sloužila jako obchodní a karavanní zastávka nebo předměstí Petry. Jsou zde malé chrámy, obytné prostory, cisterny, schodiště vytesaná do skály a také unikátní nabatejská jídelna s dochovanými freskami – ty patří k nejvzácnějším v celém Jordánsku.
Už příjezd k Petře nás uchvátil, je to úplně neuvěřitelné a nedá se to popsat a vlastně ani předat pomocí fotek. Člověk prostě žasne nad tím, co příroda dokáže. Zaparkovali jsme a s batůžkem jsme šli mezi skalami, až jsme došli k prvním původním obydlím. Celé místo bylo klidné, jako celé Jordánsko. Potkali jsme celkem asi 5 turistů, takže jsme to měli celé pro sebe. Místy byla cesta horší, díky kamenným sešlapaným schodům, ale to Malé Petře neubralo nic na kráse. Byli jsme upozorňováni, že si zde nemáme nic dávat, protože je to strašně předražené, ale u jednoho místního beduína jsme si nakonec dali jednu chlazenou plechovku koly za 1 JOD, což je 30 korun, protože se udělalo opět extrémní vedro a potřebovali jsme si na chvíli odpočinout ve stínu jeho stanu.
Po cestě zpět jsme si udělali ještě pár fotek krásných scenérií a vyhledali si restauraci, kde si dáme pozdní oběd a večeři současně. Vybrali jsme si skvěle hodnocenou Jemenskou restauraci, kde byl opět neskutečně milý personál. Dali jsme si nějaké dvě speciality jemenské kuchyně a k tomu místní kořeněný čaj a bylo to úplně dokonalé. Zaplatili jsme i s dýškem (které si určují v celém Jordánsku oni sami) 25 JOD, což je přibližně 750 korun. Našli jsme zde ve městě také první větší supermarket, tak jsme si tam jeli pokoupit nějaké dobrůtky na večer.
Večer jsme strávili na terase u bazénu, kde jsme luštili křížovky a čekali na západ slunce. Najednou se tam vynořili nějací tři muži a česky nás pozdravili. Dali jsme se do řeči a ukázalo se opět, jak je svět malý, jelikož Lukáš se s jedním z nich zná z Vinohrad. Pobavili jsme se o tom, co nás čeká, a protože jeden z nich je v Jordánsku už posedmé, tak nám dal pár rad do dalších dní.
Zbytek večera jsme strávili pohodičkou a odpočinkem na našem krásném pokoji.
