Ranní vstávání bylo náročné. Klasicky. Ale řekli jsme si, že dnes bude první a poslední den, kdy si dáme den bez námahy. Dali jsme si snídani u přístavu a čekali na autobus. Prve jsme si mysleli a styděli se – jsme ti jediní, co se posunou budem? Ne! Je to běžné. Dokonce jsme později zjistili, že mnozí nedodrží ani těch posledních 100 km, kdy se má jít pěšky. To my teda ano!
Dojeli jsme do města Vigo, což je současně vlky přístav. Šli jsme rovnou do nákupního centra, abychom si koupili pořádné pláštěnky, které jsme nechali doma, protože jsme stále nevěřili, že je budeme potřebovat. Potkali jsme Decathlon, kde jsme za 8 euro koupili pončo a ještě tejpy, kdyby náhodou jsme potřebovali lepit vic, než jsme původně předpokládali.
Pak jsme si dali ve Starbucks kafe a vydali se směrem k hotelu, který jsme pořídili výhodně za 50 euro (jen byl úplně mimo město:). Nam to vlastně vyhovovalo, potřebovali jsme totiž splnit povinnosti poutníků, což je nasbíraní dvou razítek. Ty jsme postupně získali a místo toho, abychom celý den skutečně odpočívali, tak jsme nachodili opět necelých 10 km, ale i tak to pro nás byl relaxační den.
Dali jsme si víno, nakoupili v Lidl, dali si oběd v restauraci a hodiny strávili pohodou ve vaně, kvůli které jsme si tento hotel vybrali. Celý den byl hodně poklidný, extrémně pršelo, ale oba jsme zjišťovali, že s vlastně těšíme na další den chůze.
