Už to začíná bolet. Každý krok, co uděláme, ten bolí. Probudili jsme se klasicky na budík před 7. hodinou ranní a čekala nás cesta dalších cca 30 km.
Zabalili jsme se a vydali se na cestu, ale bohužel moje koleno nezvládalo jakýkoli pohyb navíc. Po přibližně 3 kilometrech jsem si musela vzít Uber a odjet do lékárny pro ortézu, jelikož chůze byla nemožná. Lukáš šel dál a domluvili jsme se, že se potkáme v kavárně kousek za lékárnou. Koupila jsem ortézu a nějaký masážní krém a vydala se směrem do kavárny.
Dala jsem si kafe a pastel de natta a během chvíle mě Luky doběhl. Dali jsme si spolu pořádnou snídani a vydali se na cestu. Cesta byla opět různorodá a užívali jsme si každou minutu, co jsme šli.
Dali jsme celkem 31 km, tedy ja 28, protoze jsem si kus zkrátila tím taxíkem, ale i tak to byla fakt nálož. Lukáše bolela noha dole u kotníku, mě koleno. Ale i o tom je Camino, je to prostě zážitek, láska, bolest, …
Došli jsme v 19 večer, protože únava a bolesti těla byly tak veliké, že jsme poslední kilometry šli jako šneci, ale i tak to byl jeden z největších zážitků našich životů.
Došli jsme od města Caminha, ubytovaní bylo za 15 euro za osobu. Došli jsme si do nedalekého supermarketu koupit nějaké pochutiny k večeři a pustili si v posteli fotbal a u toho za chvilku usnuli.
