Po probuzení jsme zjistili, že je stále mlha, že není vidět více než pár metrů, což nás dost mrzelo, protože Sa Pa a její okolí je prostě super krásný a zelený, což v tomhle počasí úplně nevynikne. Kaskádovitá políčka s rýží, která jsou v tomto období čerstvě osázená nejsou vůbec vidět, silnice je mokrá a nedá se půjčit skútr, protože nejsme dostatečně vybaveni, abychom neumrzli. Celý den se drželo cca 14-16 stupňů, což je vlastně OK, dokud člověk chodí. Není to úplně na motorku, ani na dlouhodobé vysedávání.
Luky šel na snídani a já si užívala ještě chvíli spánku a okolo 11. jsme vyrazili pěšky směrem na lanovku na nejvyšší horu Indočíny. Dá se jít na vrchol i pěšky, ale není to úplně jednoduchý výlet, navíc to zabere více než dva dny. Sa Pa leží v nadmořské výšce 1544 metrů a vrchol Fansipan má 3143 metrů.
Dali jsme si přibližně 3 km dlouhou procházku, kdy jsme vyšli z turistické části a procházeli reálným horským prostředím, kde místní žijí. Je zde pořád na co koukat, čemu se divit, co obdivovat, co se snažit pochopit, takže cesta utekla jako voda.
Na internetu jsme četli, že cena lanovky pod vrchol je 550 Kč na osobu, reálně to bylo ale 800 Kč + pak ještě nahoře, protože bylo zrovna ve chvíli příjezdu fakt extrémně větrno a ošklivo, tak se dá koupit ještě pozemní lanovka, podobná té, co je na Petříně za 150 Kč za osobu. Výhodou je, že člověk ušetří asi 600 schodů, což jsme v tu chvíli uvítali.
Po výstupu z této druhé lanovky nás stejně čekalo ještě XY schodů na úplný vrchol, kde se najednou rozestoupili mraky a bylo nádherně. Sice asi 5 stupňů a extrémní vítr, ale byl to skvělý zážitek a pocit. Mraky se honily díky prudkému větru, takže chvíli bylo nádherně a za pár sekund jsme byli zase v mraku, kdy nebylo “na krok” vidět.
Každopádně celý tenhle výlet, včetně cesty lanovkou, která byla neuvěřitelná, se zapsal jako jeden z nejsilnějších zážitků z naší dovolené ve Vietnamu.
Když jsme se nabažili úplného vrcholu, dali jsme se na sestup 600 schody a po cestě potkali pagody, sochy, květiny, obřího sedícího Buddhu, až jsme došli do základní budovy, která je hned u hlavní lanovky, a protože jsme si chtěli ještě chviličku užít krásné výhledy, dali jsme si tady oběd a doufali, že až se vrátíme zpět dolů, tak se třeba mraky trochu protrhají a ještě si užijeme to, na co jsme se těšili nejvíce, a to byly projížďky mezi krásnými horami a políčky s rýží.
Jen co jsme sjeli níže, bylo jasné, že dole bude hnusně stejně jako předchozí den, takže jsme se rozhodli nechat propadnou druhou noc v hotelu v Sa Pa a vydat se zpět do Hanoje, kde si to užijeme více, protože počasí je v Hanoji podstatně lepší. Koupili jsme tedy rychle jízdenky na autobus, došli do města, dali si po cestě kávu, zabalili jsme věci a v 18 hodin jsme už leželi na “lehátkách” v busu a čekala nás 6 hodin dlouhá cesta do Hanoje.
Po příjezdu jsme si vzali taxíka, jelikož nás bus vyhodil 5 km od hotelu, kde už jsme se jen ubytovali a za chvíli spali.
